Lame Sonore | A song written for the Musical Saw

pod zemí

 

ke koupi u mě v krámku

kalendář Šumění 2013 - k prodeji

Kalendář Šumění 2013

 

 

 Limitovaná edice kalendáře o dvanácti autorských listech a jednou titulní stranou je vytištěna malonákladovým digitálním tiskem. Medium: matná silnější křída 200g/m2. Adjustace v kovové bílé kroužkové vazbě s háčkem pro zavěšení, velikost š 30 x v 40 cm. Součástí edice je 12 kalendářů opatřených zvláštním archem s podpisy všech dvanácti autorek.

Ku prodeji u mě v krámku.
Stejně tak jsou kalendáří k mání u mých spoluatorek:
cu, em.en, mi.ui, ff design2, gaastoon, Jou Jou, peekaboo books, Lenin, chucky, lindart a Natellka.


Více povídání o jednotlivých měsích od autorek ku přečtení a pokochání zde.

ššššššššššš........

 Ku prodeji u mě v krámku

 

 

 

 

 

 

 

podivné, nádherné...

Knížku mám už skoro dočtenou a je opravdu tajemná, mně se líbí moc.

via

Creepy

Renee from Ka Xiong on Vimeo.

moje pidi skalka

Vlevo nahoře skřítčí příbytek. Teď aktuálně tam žádný ale nebydlí. Což je škoda, ale jakmile skalka více zaroste mechem a díra do země nebude tolik viditelná, jistě tam nějaký bude.

zápisek I.

Takže co.
Co je dobré vědět:
Přestože se vám vnitřní orgány bez ustání klepou a žaludek je jako třešňová pecka plovoucí na hladině jezera "Jalapeño" (jenž je skoro až v krku)-posečená tráva pořád voní jako rozkrojený meloun.
Z knihovny:
S elegancí ježka-Barberyová
Lži na pohovce-Yalom
Máma a smysl života-Yalom
*************************

Dvanáctihodinový spánek.
Vadí mi lidi. Vadí mi pomalost i rychlost. Vadí mi ticho a když si pustím hudbu vadí mi hudba.
+
Pořád je tu ještě ta tráva, co voní po melounech..zaplať Pánbůh.

tja dá

tjaáááda daáá da dááá

At George's café you're always undercover

V kavárně George's café Jiří jste vždy tajně...

půlhodina

Ve 4 odpoledne jsem už tak unavená, že opět začínám přemýšlet nad svaly, které udržují otevřená oční víčka. Písmenka v knize přeskakují a trochu se mi dělá nevolno. Prstem jsem přejela po jednom řádku, který se mi tak líbil, že jsem pocítila potřebu se ho dotknout..přiblížit se..Na chvíli opírám rozpálené čelo o okno. Příjemně to chladí..Příští stanice-Roztyly. Zaklapnu knížku a vystoupím. Jdu jako stroj.Připadám si tak.Stejně jako každý den zvednu zrak k hodinám nad schody.16:00. Už umím chodit hodně rychle. Bezdomovec spí na lavičce. Když chvátám kolem něj, moc se tam nedívám a snažím se nedýchat. Mám žaludek na vodě, bojím se zápachu. Tak pro jistotu. Už vidím tu příšernou frontu na autobus. Snad zůstane nějaké místo, abych se posadila. Potřebuji chvíli spát. "Ahoj Renatko", usmívám se a zdravím pohodlně usazenou známou a oči mi těkají hledajíc volné sedadlo. Uf, dnes mám štěstí. Vyjíždíme, zavírám oči..mozek produkuje stovky obrazů přeskakujících z jednoho na druhý, nechci si udržet ani jeden, chci jen tmu...nebo námořnickou modř...

můj ty světe...

Když jsem ráno přišla do práce, tohle mě čekalo na stole..včera při odchodu jsem tam neměla nic. Myslím, že mě raní mrtvice, obzvláště když si pomyslím, že to je jen asi pětina toho, co mě dnes čeká..Mimoto, že sedím v "úžasném" Openspace, tak venku lidé pracují se zbíječkami..A to jsem si ráno naivně snila a užívala si svou představu, jak, kdyby mi vyšel čas, si nakreslím Georgovo kafe..z písničky..Tak strašně zapomínám, že jsem zapomněla, co všechno jsem zapomněla..zůstává jen pocit-co ještě, co jsem to jen....?
Toužím, z celé své podstaty, po měkkém, pěkně vysezeném, velkém, hnědém, koženém křesle.Tam bych  se zabořila s knížkou..Nikdo by kolem nebyl. Křeslo by bylo posazeno v malilinkatém parčíku pod jehličnatými stromy a před vysokými keřy. Tekl by tam tenoučký, čirý a průzračný potůček, taková stroužka..zvuk vody mi dělá úplně nejlíp ze všech zvuků na světě. Miluju to bublání a zurčení, ten vzduch kolem vody, tu vůni..a kafe a cigáro..stačilo by pár hodin v zemi nikoho...svět se zbláznil.(zjišťuji, že mám alergii na auta-a zase mi tiká oko)..

dnešní úlovky z knihovny

Kelly Linková-Magie pro začátečníky (jsou to povídky, název je matoucí)
Kelly Linková-Dějí se větší podivnosti
Clive Woodall-Ptačí srdce
Poul Anderson-Bouře noci svatojánské
Louis de Berniéres-Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána
Boris Vian-Motolice a plankton
Ance Maria Mosora-Reality game show
Linda Olssonová-Astrid a Veronika
Brandon Mull-Příběhy z kouzelné obory I. II. - ty jsou sice z dětského oddělení,a le myslím, že se mi budou moc líbit.
Jo a ještě Antropoložka na Marsu od Olivera Sackse. Ta vypadá moc dobře. Píše ji neurolog a obsahuje povídky o sedmi lidech, kteří mají nějakou zvláštní poruchu, barvoslepý malíř apod....

zapouští kořen

Oblíbil si tai-chi. Tudíž jej v poslední době můžete vidět hlavně jak "zapouští kořen"..

dalsi cetba

Z knihovny jsem si donesla (dotahla):

Angela Carterova-Moudre deti (Cetla jsem od ni Noci v cirkuse a byla jsem doslova ocarovana jejim slohem a stylem..)
Lovecraft-Dunwichska hruza
Jeremy Robinson-Kronos
Delphine de Vigan-No a ja
Ian Mc Ewan-Betonova zahrada
Joanne Harrisova-Spi, bleda sestricko
Raymond Queneau-Zazi v metru
Denisa Proskova-Neber si to osobne
Sally Morganova-Sem patrim
Martina Borger, Maria Elisabeth Straub-Mala sestra
Haruki Murakami-Norske drevo (protoze to cetli uz snad vsichni krome me)
Miroslav Oupic-Muj zivot na chatu (ta vypada dost dobre, mam rada takove ty uprimne zpovedi lidi, pohledy na vec i ze strany toho konkretni cloveka a ne jen vnejsiho pozorovatele)

dressden dolls

"COIN OPERATED BOY", AMANDA PALMER PLAYING BOSTON POPS from Cloud Club on Vimeo.

bukowski

Jack, to je můj člověk. poslední dobou jsem potkával až příliš mnoho intelektuálů. začínám mít plné zuby všech těch drahocenných mozků, kterým musí pokaždé, co promluví, z huby vypadnout diamant. unavuje mě bojovat o každý kousek vzduchu pro svou mysl. proto jsem se tak dlouho vyhýbal lidem, a když se s nima teďka tak setkávám, zjišťuju, že je na čase, abych se vrátil do své jeskyně.


...oblíbený kousek z knížky, které už dávno nečtu..jen jsem si vzpomněla, protože stejně tak i já mám po krk rádoby chytrejch lidí...poslední dobou  v práci se tenhle jev docela často vyskytuje a člověk je bohužel proti tomu docela bezmocnej...Nejradši by se zahrabal do nějaký jeskyně, kde mu daj všichni pokoj..Nebo jak říká má šéfka-vychrstnout na ně kbelík ledové vody. To by byla švanda aspoň...zadostiučinění.

toulky

Bum. A je to jasné. Dneska budu v myšlenkách zatoulaná..okolím přehlížená a okolí přehlížející..stínová..Ráno, při pohledu do zrcadla jsem zjistila, že se mi ve spánku zvlnily vlasy. A tím to začalo. Dnes můžu být jiná..pro toulky jinde den jako stvořený. Sama se divím, jak málo stačí. Malinový Vitacit, Noci v cirkuse a Comfortable Mystery-dokonalé přísady kořenící ten podivný dojem, ráno zahalené ve tmě jako v černém viktoriánském šifonu...myslím na havrany z Toweru s přistřiženými křídly. Jsem sama v davu, ztracená a nalezená jinde. Hrací skříňka až přebíhá po zádech jemné mrazení, lechtá to vzadu na krku.. a v Praze je ticho. Jen to hraní, cinkání..dětské piano...Stará kabinetka zastrčená v zadní kapse džín. Horké kafe a tak trošku tajemné pousmání..škoda, že tu se mnou nikdo není. Bůh ví, kam až dojdu během dnešní cesty tou krajinou. A začalo to těmi vlasy...

na co zas myslím...

Hlavou se honí tolik myšlenek, až cítím bolest v levém spánku.Když den poněkud hloupě začne..jsem zimomřivá..Vadí mi, vadí..100 cizích vět, kolegové řeší koženkové křeslo, nedostatek dvd nosičů kvůli zálohování, zda k obědu čínu, překladač na googlu mluví..to je docela legrační.
Ta hlava, mhouřím oči do monitoru, do uší Nicola Hitchcock. Za chvíli budu pracovat, slibuju si. Nejradši bych postavila kolem sebe zeď, ať mám klid. Myslím na knížku, kterou hrozně chci znova, asi po patnácté, číst (Sally Bramptonová-Nauč se milovat). Název je profláklá věta ve stylu Lousie Hay, propagátorka pozitivního smýšlení(--nemám ráda tyhle řeči). Tohle ovšem je klasická beletrie a když se člověku podaří přežít začátek, který je nepříjemně vláčný a zdlouhavý, může se mezi těmi příšernými a zastaralými hláškami hrdinek prohrabat až k milému příběhu o děvčátku Sky...Seženu si ji v antikvariátu. Došla mi zásoba antidepresiv v práci, tak nesmím zapomenout si je zítra donést. Chystám se v duchu a v nějakém zpola zastíněném zákoutí ve své hlavě udělat vlastní knížku. Ale sama nad sebou kroutím hlavou a vůbec nevím, kde a kdy a čím začít. Shromažďuji útržky látek a papírů. Maluju. Prodávám. Nerada balím. Odejdu z práce? Úplně? Musím vymyslet a udělat pexeso. Lepím samolepky zvířat. Přemýšlím nad Peříčkem (hlavní hrdinka z knihy, kterou čtu). Má fakt křídla? Právě přišla do obludária, bude tam vystavovanájako zvíře. Jak to bude pociťovat? Jak se ona sama bude cítit? Je to bizarní a zajímavá kniha. Takové mě přitahují. Čím podepřu rašící sladký hrášek? Roste jako z vody..Vylila se mi část oběda do tašky. V práci na wc peru tašku, zápisník ala Chilli con carne můžu vyhodit. Přestane ta hlava někdy?

symfonie

Neděle, brzy ráno.. zachumlaná v měkkém šátku a v pyžamu..kolem ticho, chladný ranní vzduch, zebou mě nohy...cigareta, George´s Cafe do ucha, do těla..prsty od bílé barvy špiním tužku..Maluju. Ze starého papíru trhám malé dešťové kapky...nemyslet na nic, jen na tu barvu...cítit to v každé buňce.Nic neruší. Vše dokonale ladí, symfonie pohybů, barev, vůně, hudby..kéž by to vše šlo vmalovat do obrazu. zkouším to.

"Peříčko"

Uznale se uchechtla a dolila si s takovou vervou, že bublinky přetekly do lahvičky se zdravíčkem na tváře, kde zasyčely a zaprskaly jako krvavá pěna. Nešlo si ani představit, že by se pohybovala jinak, než s touto velkolepou, vulgární, lehkomyslnou velkorysostí:bylo jí všude plno a ještě přebývala. Při pohledu na ni by vám vůbec nepřišlo na mysl, že jde o vypočítavost, tak dobře měla svou roli promyšlenou. Nikdy by vás nenapadlo, že po nocích sní o bankovních účtech nebo že hudbou sfér je pro ni cinkání pokladen. Dokonce ani Walser to neuhádl. "Ohledně vašeho jména...." napovídal Walser, tužku připravenou v ruce. Posilnila se hltem šampaňského. "Jako děcko jsem se od zástupu ostatních nalezenců lišila jen žlutým chmýříčkem, drobnejma prachovýma pírkama vzadu na lopatkách, jemnýma jako opeřený kuřátko. Ta, která mě našla na schodech ve Wappingu, v prádelním koši, ve kterým mě odložily neznámý osoby, nemluvňátko opatrně a láskyplně zabalený v čerstvý slámě a tiše spící na podestýlce z rozbitých skořápek, ta, která narazila na tohohle ubohýho, opuštěnýho tvorečka, mě v ten okamžik z přehojný dobroty svýho srdce vzala do náruče a donesla mě dovnitř. A tam mě rozbalily, vytáhly z šátku, a když uviděly to ospalý, hebký ptáčátko, všechny holky svorně vykřikly: ´Vždyť ten drobeček vypadá, jako by mu měly každou chvíli vyrašit peříčka!´Že to tak bylo, Lízinko?" obrátila se na svou garderobiérku.

tahle mi hned po ránu udělala tu správnou náladu..:)

hooverphonic anger never dies from anton mertens on Vimeo.

na co myslim...

Je sobota, brzy rano. Vyvvencila jsem Meginku a hodlam pokracovat ve spanku a ono to nejde. Mam plnou hlavu myslenek a musim si je nejak utridit, nekam vysypat, vypsat, udelat seznam nutneho..Myslim na praci, kde je to hotova katastrofa. Zbourali nam pricky a udelali z nekolika kancelari tzv. openspace, coz je pro cloveka ktery se pere se socialni fobii naprosta lahudka.Prebiha mi v hlave, kdyz zavru oci, jak kolegyne plakala. Myslim na zrnka psenice a sladky hrasek, ktery musim zasadit. Myslim na knihy, ktere bych si chtela pujcit. Myslim na rodice, na sestru a na jeji dvojcatka. Budou mit narozeniny a musim jim sehnat velke plysaky Kukyho.Myslim na to, ze Meginka ma neco s klouby a bude muset na rentgen. Mezitim mi v hlave problikava pexeso, ktere bych chtela vytvorit pro kolegyni.Za domem vcera pokaceli stromy, nadhernej smrk-miluju stromy, a hlavne jehlicnany, je to takova skoda..Myslim na skvelou t. trpaslici kancelar a na oko na noze u Poju . Myslim na to, jak me boli uz tri tydny kotnik a v pondeli jdu k lekari, zda bude sadra nebo co..nemam rada cekarny u lekare.Myslim na pohadkovy kolotoc v Rime a na to, ze bych chtela kreslit. Libilo by se mi, kdyby byla noc a tma, jako je ted, dele..miluju tenhle klid.Premyslim nad basnickama, co pise moje Lena, chtela bych je nechat vytisknout a svazat, jsou uzasne. Premyslim, zda se Leni bude zamlouvat terapie u "me" terapeutky, v pondeli tam jde poprve. Ja jdu az za dlouho, tesim. Premyslim cim to, ze se mi tak hrozne zhorsila plet a proc jsem v noci zase musela snist Minonky.Kalkuluju, jak si poskladam den, kdy do obchodu, kdy uklid, kdy na postu, kde mam hrnecek z prazske Zoo-je prusvitny a je na nem napsano Rozmarne leto:)a nakresleny vydry. Tesim na kaficko z nej.Tesim na hackovane satky v barve malin, ktere mi prijdou.Musime vic trenovat Megi, je jak z divokych vajec. Dnes k nam vecer prijdou sousedky a budeme hrat AZ kviz, to bude fajn, vsechny rady soutezime.Megi spi na moji perine a nechce se mi ji vykopavat. Mam si delat uz ranni kafe, nebo jit spat? Pres tyden vstavam hrozne brzo, takze bych toho mela vyuzit a jit spat...jsem unavena. Boli me hlava.Myyslim na to, jak bych nejradsi byla furt potichu a spala.Parada, Mega ted presla nekam jinam z me periny, tak jdu zkusit pokracovat ve spani..stejne jsem na neco jeste zapomnela, ale na co???

bitter:sweet

Bitter:Sweet - Trouble (Video) from Bitter:Sweet on Vimeo.

El Rey del Mambo y la Reina de Saba from ThorstenCoo on Vimeo.
Nejkrásnější... Tohle video našel miunek už kdysi..a já se do něho naprosto bláznivě a bezhlavě zamilovala.

kousíčky Říma

Tak tenhle starý kolotoč mě okouzlil už z dálky..za 1euro jsem se svezla do pohádky...

...z Vatikánu...

Takový bych si představovala svůj ateliér...:)



chystám se ku čtení....

Protože pořád od někoho sháním tipy na dobrou četbu, napadlo mne, že třeba je na tom někdo podobně a je možné, že svým výběrem někoho inspiruju...
Nečetla jsem tedy zatím ani jednu z těchto, ale viděla jsem ukázky z děl, recenze atd..tudíž v nejbližší době vyrazím do knihovny a budu serfovat po internetových knihkupectvích...

Brandon Mull-Příběhy z kouzelné obory
Peter S. Beagle-Poklidné a tiché místo
Alžběta Skálová-Pampe a Šinka
Oliver Saks-Antropoložka na Marsu
Jodi Picoultová-Nejsem jako vy
Yoram Yovell-Nepřítel v mém pokoji
C.D.Payne-Neviditelný
Claire Nahmad-Kouzla víl
Lovecraft-Měsíční močál
Lovecraft-Dunwichská hrůza
Isobelle Carmody-Výpravy do neznáma
Timothee de Fombelle-Tobiáš Lolnes
Keeganová Claire-Třetí světlo
Jacobsen Roy-Zázračné dítě
Ollson Linda-Astrid a Veronika
Richard Brautigan-V melounovém cukru
Daniel Micka-Samou láskou člověka sníst
Nina Kokejl-Hedvábínka
Amitav Ghosh-Hladový příliv
Peter Murphy-Sezona v pekle
Jonáš Tokarský-Alchymické dítě a jiné povídky
John Irving-Svobodu medvědům
Michel Faber-Fahrenheitova dvojčata
Jonathan Lethem-Sirotci z Brooklynu



Tak to je prosím ochutnávka z mého výběru. Nechte si chutnat.

dotek odjinud...

Do práce přicházím většinou druhá, kolegyně zde bývá od půl sedmé, já od třičtvrtě. Dnes jsem došla první. Miluju tahle rána, kdy je všude ticho, v kancelářích nikdo. Tmavé chodby. Nerozsvěcuji je. Možná to bude znít zvláštně, ale ve chvílích, jako je tahle, jsem ráda jako baletka, jako víla..přeji si pohybovat se neslyšně, jakobych tady nebyla..nebo jako bych byla jen závanem větru, vůní..pouštím pc a vařím kávu, lžičku s kávou nesu k hrnku pomalu-nesmí se mi nic vysypat, cinknout..hnědá s bílou smetanou..ššššš...vlasy si svážu do drdolu, kolem zápěstí omotám červenou stuhu, která byla ozdobená růže k něčím narozeninám a teď leží stočená v polici. Vlhčeným ubrouskem potichu smývám prach ze stolu, vše je tak zvláštně pomalé a jiné...najednou...co? Co to je? něco potichoučku zní místností! Psss, ustrnu v pohybu, natačím hlavu za tím zvukem. V jednom místě se mi hlava zastaví, natáčím ji na stranu a ústa se mi se zatajeným dechem začínají rozpínat do nenápadného úsměvu..Oči dokořán, kmitnutí řas...Povedlo se to! Je to tady! Vše to existuje! Vše, co jsem si myslela, vše co jsem vnitřně cítila. Vše co mě hřálo v srdci a vše o čem byla má duše přesvědčená! Stojím jako socha. Sekundová ručička na hodinách visících na stěně se zastavila. Co když se pohnu a zmizí to? Skoro nedýchám..a poslouchám..slyšíte to taky? ....najednou, jako když sfouknete svíčku, je vše pryč. Slyším klapání bot po schodech, kolegyně rozrazí dveře, odhodí kabelku na židli, zapíná pc a hlasitě odfoukne..:čááu, ty jo, Peti, já jsem tak unavená, jako bych vůbec nespala...."...a já v duchu lituju, že je vše zase pryč, ale usmívám se a kousám si jemně spodní ret..teď už to vím..

Jak lidé objevili ovoce

Bývaly doby, kdy lidé neznali ovoce. Také nic nevěděli o manioku, bramborách a kukuřici. Živili se masem a travinami, jak to pochytili od zvířat.
 Ale pokaždé, když k nim z jedné strany zavanul vítr, přinášel sladkou vůni. Bylo jim jasné, že ji vydává něco chutného. Nikdo však nevěděl, co to je.
 Tu však jeden lovec polapil divokou myš guabiru. Už se chystal ji zabít, když k němu vítr přivál tu vůni. Myš si všimla, jak to muže zaujalo, a navrhla mu: "Když mě pustíš, zavedu tě na místo, odkud ta vůně přichází." Lovec souhlasil, protože kmen už to místo dlouho hledal. Vydali se stezkou, kterou lidi dosud neznali, a došli na břeh řeky. Tam se tyčil vysoký strom, obtěžkaný nejrozmanitějšími plody. Myška vysvětlovala: "Vůně vychází od toho stromu. Tak voní zralé ovoce. Ale ani lidé, ani zvířata nic z toho nemají. Ve větvích si totiž udělala hnízdo veverka akutipuru, která všechny plody sní a nic nenechá spadnout na zem. Ve své chamtivosti druhým nic nedopřeje." Lovec myš pustil, ať se vrátí do své nory, a šel svolat příbuzné, přátele a sousedy, aby jim ukázal zdroj vůně, která je tak vzrušuje. Když se lidé dozvěděli o mlsné veverce, rozzlobili se a rozhodli se strom porazit. Aspoň něco z těch plodů budou mít. Tak tedy strom skáceli. Když se však ochránce stromů Kurupira doslechl, že porazili největší strom v pralese, rozhněval se a prohlásil" Všichni jste se zachovali špatně! Veverka byla moc mlsn, a lidé zase udělali chybu, když strom porazili. Přijde den, kdy budou mít hlad a bude je mrzet, že způsobili takové zlo. Jen tvrdou prací zase získají chutné a výživné plody." Dříve než Kurupira odešel, rozhodil.........

do not be afraid

........................................................působí smutně?

andelska pentalogie

 sada kosticek pod nazvem Andelska pentalogie, je v priprave...dnes ji chci dodelat, ale nejak mi vadi svetlo. Vubec, v posledni dny nemam rada slunce, tesim se az zajde a bude podvecer...rozsvitim lampicku a budu malovat kosticky. Pocta panu Skacelovi...vice pozdeji..nyni neni vhodna doba...

jednou v podvečer

ooo

La Dolce Vita di Mimosa & Valtteri "Speak Softly Love" from WSWC on Vimeo.

Filly

Filly-obraz, balada

Filly se narodila jednoho dne ze zlatého vajíčka. Sotva se postavila poprvé na nožky, vše pod jejími kopýtky vzkvétalo do půvabných tvarů a barev, kroutilo se do nekonečných spirál a kutálelo a cinkalo jako zvonivé perličky. Filly to připadalo legrační, tak skákala po světě a radovala se. Když dospívala, začala více uvažovat a přišla na jednu věc. A sice na to, že vzkvétají ta místa, kde spadla něčí slza. Místa, která byla šedivá a smutná.. Filly má dar měnit smutek na radost. Při tom zjištění naklonila hlavu na bok a přemýšlela...je to nádherné, takový dar, na světě je mnoho bolu a smutku. Budu tedy chodit a šedivá, zmoklá, smutná místa měnit na kouzelná a veselá, barvami hrající...Jenomže přestože Filly chodila a chodila, zjistila, že je kolem tolik žalu a slz, že se jí nikdy nepodaří celý svět změnit. Tak tedy se snaží co může, kolikrát na pokraji svých sil, klopýtá v loužích, mění je v mechová jezírka, ale je jí z toho moc smutno. Cítí ten zmar, cítí, že ač má dar, tak se tohle místo změnit nepodaří...Chodí a chodí, hledá a bloudí, nikdy se nezastaví a vlastní slzu drží na krajíčku, aby si nepřidělala další práci....

Shy the Sun

The Tale of How from Shy the Sun on Vimeo.

Fawnhawk "Hunters Hide" from benjamin kutsko on Vimeo.

kouzelná Tove

V čarodějném lese se babička posadila a vyřezávala prapodivná zvířata. Tvořila je z větví a kousků dřeva, nechyběly jim tlapky ani čumáčky, ale jejich podobu jen nastínila, nebyla přesná. Zachovávala si duši dřeva a v zaoblení svých hřbetů a nohou si nesla záhadu růstu. Stala se navždy součástí rozkládajícího se lesa. Někdy je vyřezávala přímo do pařezu nebo kmenu stromu. Jejích dřevěných zvířátek přibývalo. Byla všude - zavěšena na stromech, usazená obkročmo na větvi, opřená o kmeny nebo také zaražená do země. Přední nohy jim trčely z močálu nebo pokojně schoulená spala u nějakého kořenu. Tu byla jen siluetou ve stínu, tu zase dvě až tři pohromadě se spolu rvala nebo milovala. Babička pracovala jen se zralým dřevem, které už našlo svůj tvar, nebo lépe řečeno ji zaujaly a vybírala si takové kusy dřeva, které vyjadřovaly to, co chtěla....