pátek 30. prosince 2011

čtvrtek 29. prosince 2011

Útěk k Alence

Dnes jsem, již potřetí, viděla film "Phoebe v říši divů".. Je nádherný, každou chvíli mě přebíhalo mrazení, přestože jej už znám.. Je o malé devítileté holčičce, která je trochu "jiná". O úžasné učitelce, která jí díky divadlu dá naději...
Když je někdo jiný, neznamená to, že je špatný. Důležité je se na sebe podívat, vidět tu odlišnost, uvědomit si ji. A pak se můžete začít mít rád. Pak to jde.
Útěk k Alence...
(Film nemá dobrá recenze, spiše horší, hodnocen jako nudný, představitelka hlavní role sice okouzlující a nadaná, ale ve filmu rozmazlená k zbláznění...a pod.. Já se s recenzenty vůbec neztotožňuji, naopak. Podle mě to byl nádherný film, jde o to umět koukat. Jde o to vcítit se, pozorovat, poslouchat...přiznávám, že jsem i brečela. Asi jsem přecitlivělá, nebo se vciťuji až moc, nebo jednoduše ten film byl tak dobrý)

pátek 23. prosince 2011

...co ještě?...

Týden dovolené před Vánoci. Co víc si přát? Je poněkud paradoxní, že jsem unavená víc, než když bych chodila do práce. jde mi hlava kolem ze všech těch spěchajících lidí, z těch nekonečných front u pokladen..Čím blíž je ten den "D", tím více se lidé stávají bezohlednějšími, nevšímavými..nasazují ostré lokty v úzkých uličkách, okřikují neposednější děti, šťouchají do sebe nákupními vozíky a ještě jako přídavek vám vystřihnou to nejpovedenější "vánoční" zakabonění, kterého jsou schopni. Šedivé, mokré a špinavé vše okolo. Neustálý kolotoč nákupů, vytírání, myšlenek, poznámkových lístečků se seznamy, přezouvání, převlékání a zase vytírání..a hodina běží, jedna za druhou jako o závod..Přišel mi z Aukra starý betlém. Ano, vyhrála jsem aukci (za 2 Kč), nikdo jej nechtěl. Já si říkala, jak to bude krásné mít vlastní betlém pod stromkem, že si jej dozdobím umělým mechem..jednoduše jsem byla nadšená. Ještě k tomu jsem neustále přihazovala a přihazovala na nostalgické "andělské zvonění". Přestože se cena vyhoupla poněkud vysoko, nedala jsem se odradit v záchvatu vánoční melancholie a cinkátko jsem vyhrála. Bohužel, Vánoce jsou zítra a zvonění nedorazilo. A je po nostalgii. Za to ovšem mi pošťák přivezl ráno obří krabici. Dle adresy odesílatele jsem v balíku rozpoznala betlém. BOŽE! Ten ale asi bude veliký! Z balíku se sypou pyliny a já se marně odhodlávám jej rozbalit. Ještě chvíli počkám, třeba mě napadne, kam bych jej eventuelně mohla v našem přeplněném bytě umístit. Zatím si tak nějak tajně myslím, že se nevejde vůbec nikam a pod stromek teprve ne. Možná jej pak vyfotím a přidám sem. Tady se vejde určitě.
Tak se všichni můžem uhnat, duši vypustit kvůli tomu jednomu dni. Spěcháme, abychom se mohli zastavit. A bude po všem. Nevím, budu pak z toho mít dobrý pocit? Nedala jsem někomu málo? Nezapomněla jsem někomu napsat? Zasloužím si tolik dárků? A proč se někdo neozval?Prosím...radši všechny city a emoce stranou. Tohle dostačuje.
Přeji všem hlavně klidné Vánoce!
..tak tady je..

čtvrtek 15. prosince 2011

v utajení

Dnes bych šla nejraději „za práci“. Když jsem jako puberťačka šla za školu, nic se nestalo-krom špatného svědomí. Co by se stalo teď? Nikomu bych to nehlásila, vypnula telefon…byla bych na jeden den „nikdo“. Nemusela bych vůbec nic. Líbilo by se mi navíc, kdyby ten den byla stále tma, jako je teď, v 7 ráno, kdy čekám zmrzlá na autobus do práce. Hlášení o technické závadě ve stanici metra vyhodilo cestující z vozu a všichni se chvátajíc jali hledat jiný způsob přepravy. Pro mimopražské tápající nešťastníky to byla nadílka. A v ten moment mě to právě napadlo! Co když nebudu marně hledat tramvaj, ale půjdu prostě kamkoliv. Tím se zbavím poněkud stresujícího pocitu, který mi posměšně tloukl do levého spánku písmenka, která se skládala do vět oslovující mě "hlupáku, strašpytle, ztratíš se všude, začneš panikařit, zmrzneš, počůráš se, udělá se ti zlee ee, he he he, ani neumíš najít wc!" ALE-kdybych prostě jen tak nasedla na první tramvaj, která přijede...byla bych chvíli v teple, dojela bych někam, kde to neznám. Nechvátala bych, zapálila bych si cigaretu a chvíli se dívala na spěchající dav, který by asi z ptačí perspektivy mohl připomínat velikého brouka. Hýbal by nožičkama a posouval se kupředu, zdolával eskalátory, běžel na zelenou přes přechod, blikal by do tmy tisíci očima mobilů a cigaret. Celý by se natřásal, šedivý, ššššššš sem a š š š š ššš tam...Pak bych ze sebe sundala plášť strachu, který s sebou všude tahám a šla bych do zapadlé kavárny, dát si kafe a další cigaretu. Koukala bych z okna, sedla bych si na jednu nohu (na pravou, kde mám z tohoto způsobu na kotníku tak velký otlak, že mi paní masérka jednou řekla, že to vídá pouze u Arabů, kteří se modlí v sedě na turka) a chvíli si četla..asi jen do té doby, než bych vypila kafe a nevykouřila dostatečné množství cigaret. Nemám ráda být jen tak. Takže bych potom šla do kaštanové aleje, protože ta mě vždy potěší, rozvoní, rozšustí, rozkutálí...ale stromy by měly opadané listí, kaštany tiše schnou u dětí v pokojíčcích, nic tu nezbylo...
..a už mi jede autobus.

pátek 14. ledna 2011

monster in my head

When I was little child, I looked up from the bed out of the window. The view was a tall block of flats. I saw many hands, that waved behind the windows.
 "Oh my God! Someone shut the people there and they are trying to call for help! Definitely I will see for a moment the silhouette of someone with a knife in his hand! But why are so many people there? Oh, maybe this is not some cult? Or there they are Satans!"

..It was just a tree branch in front of windows..

 

středa 5. ledna 2011

I would like to have a bubble bath

V dětství jsem měla takové zvířátko na kolečkách. Červeného pejska. Pamatuji si, jak jsem si vzala na balkon malou vaničku pro panenky, nalévala do ní vodu a pak tam prstíkem přimíchávala šampon na vlasy, až se udělala pěna. A poté jsem pejskovi domlouvala, že je špinavý a musí se vykoupat..:)
..no jo...

In my childhood I had a pet on wheels. Red dog. I took a small bath for dolls to the balcony and
I talked to my dog toy: "have a bath, you are dirty!"

:)

sobota 1. ledna 2011

jarni den

                                                    



 Zima uz me vubec nebavi...tesim se na jaro, na vonavy vzduch, vlhkou hlinu...