můj ty světe...

Když jsem ráno přišla do práce, tohle mě čekalo na stole..včera při odchodu jsem tam neměla nic. Myslím, že mě raní mrtvice, obzvláště když si pomyslím, že to je jen asi pětina toho, co mě dnes čeká..Mimoto, že sedím v "úžasném" Openspace, tak venku lidé pracují se zbíječkami..A to jsem si ráno naivně snila a užívala si svou představu, jak, kdyby mi vyšel čas, si nakreslím Georgovo kafe..z písničky..Tak strašně zapomínám, že jsem zapomněla, co všechno jsem zapomněla..zůstává jen pocit-co ještě, co jsem to jen....?
Toužím, z celé své podstaty, po měkkém, pěkně vysezeném, velkém, hnědém, koženém křesle.Tam bych  se zabořila s knížkou..Nikdo by kolem nebyl. Křeslo by bylo posazeno v malilinkatém parčíku pod jehličnatými stromy a před vysokými keřy. Tekl by tam tenoučký, čirý a průzračný potůček, taková stroužka..zvuk vody mi dělá úplně nejlíp ze všech zvuků na světě. Miluju to bublání a zurčení, ten vzduch kolem vody, tu vůni..a kafe a cigáro..stačilo by pár hodin v zemi nikoho...svět se zbláznil.(zjišťuji, že mám alergii na auta-a zase mi tiká oko)..