Bývaly doby, kdy lidé neznali ovoce. Také nic nevěděli o manioku, bramborách a kukuřici. Živili se masem a travinami, jak to pochytili od zvířat.
Ale pokaždé, když k nim z jedné strany zavanul vítr, přinášel sladkou vůni. Bylo jim jasné, že ji vydává něco chutného. Nikdo však nevěděl, co to je.
Tu však jeden lovec polapil divokou myš guabiru. Už se chystal ji zabít, když k němu vítr přivál tu vůni. Myš si všimla, jak to muže zaujalo, a navrhla mu: "Když mě pustíš, zavedu tě na místo, odkud ta vůně přichází." Lovec souhlasil, protože kmen už to místo dlouho hledal. Vydali se stezkou, kterou lidi dosud neznali, a došli na břeh řeky. Tam se tyčil vysoký strom, obtěžkaný nejrozmanitějšími plody. Myška vysvětlovala: "Vůně vychází od toho stromu. Tak voní zralé ovoce. Ale ani lidé, ani zvířata nic z toho nemají. Ve větvích si totiž udělala hnízdo veverka akutipuru, která všechny plody sní a nic nenechá spadnout na zem. Ve své chamtivosti druhým nic nedopřeje." Lovec myš pustil, ať se vrátí do své nory, a šel svolat příbuzné, přátele a sousedy, aby jim ukázal zdroj vůně, která je tak vzrušuje. Když se lidé dozvěděli o mlsné veverce, rozzlobili se a rozhodli se strom porazit. Aspoň něco z těch plodů budou mít. Tak tedy strom skáceli. Když se však ochránce stromů Kurupira doslechl, že porazili největší strom v pralese, rozhněval se a prohlásil" Všichni jste se zachovali špatně! Veverka byla moc mlsn, a lidé zase udělali chybu, když strom porazili. Přijde den, kdy budou mít hlad a bude je mrzet, že způsobili takové zlo. Jen tvrdou prací zase získají chutné a výživné plody." Dříve než Kurupira odešel, rozhodil.........
Žádné komentáře:
Okomentovat