zjištění

Má duše má povahu váhavou,
nejradši prokrastinuje nad Prahou.

už troubějí

Na potřebu stmelení,
troubějí ti jeleni.
(A pěkně zvysoka)

zhasnuto

Vstala jsem od práce,
došla k vypínači
a zhasla světlo ve své duši.
(sakra, i ta tma mě nějak ruší..)
Světlušky a bludičky vítány.

srážka

Silentblok mé duše
poznamenal suše:
"Zase srážka s volem,
příště to vezmu kolem..."

Strategický plán

Strategický plán pro přežití úzkostného tvora ve světě.

1. Hlavně se z ničeho nepos*at.
2. Seznamy jsou dobrý, ale když je úkolů mnoho, bere čas seznamy dělat. /tím funkčnost a praktičnost seznamů nepopírám/
Dělat věci postupně, od jedné ke druhé. Naučit se vybrat tu, kterou začít a tu DODĚLAT!!! Nepřeskakovat na jinou činnost.
  Popřemýšlet-Co nejvíce chvátá? Co mě živí? Co je dobré udělat, abych měla alespoň trochu dobrej pocit?

Kde je sakriš ten vypínač v hlavě, co přeruší ten chaos a nekonečný tok otravných a deptajících podnětů?


3. HUDBA! Hudba jakožto zdroj uklidnění-to funguje. Nejlépe hudba kterou už znám. Anebo taková, kde nejsou slova, která by vytrhávala ze zaujetí tou či onou konkrétní činností. Takže sluchátka do uší a - Play it loud!

4. Pečlivost-neodbíhat od rozdělaného, nespěchat, aby to "už už bylo", to se nikdy nevyplácí-navíc pak zůstane pocit "nedokončeného, či nesprávně dokončeného"..
5. Není nad čisté svědomí!

Jak udělat plán na jídlo a pití?? Na to zapomínám často..to ještě musím vymyslet. Nefunguje když si přikážu-přes dopoledne vypiju sklenici magnesia a sklenici vody. Nevím proč, ale nefunguje. Asi že toho mám v hlavě tolik, že nezvládnu vše dělat dobře.

6. Občas se protáhnout, uvolnit sevřené čelisti, napjatá ramena, prodýchat!
7. Procházky! Venku je svěží vzduch, v přírodě uvolnění, nádech, volnost...Pes nebo foťák-s sebou!
8. Odměny nefungují mnoho-musely by být pořád. Budiž odměnou tudíž dobrej pocit ze sebe sama.
9. Zkusit nepřemýšlet! Vykašlat se na to (ať už je "to" cokoliv), nechat to koňovi, ten má větší hlavu. Nejde to lehce, ale aspoň to zkusit, třeba pomocí hudby a ponoření se do činnosti.
(save unicorn!!)

létat..a jiné.

Vždy mě fascinuje, když mi někdo řekne, že ve snu létal. Jen tak se vznést..letět nad loukou, polem, k lesu a nad lesem..necítit svou váhu, zemskou přitažlivost a oddat se větru...jako pták. To musí být pohádka! Kéž by se mi někdy takový sen zdál, toužím vědět a zažít, jaké to je. Mé sny jsou zmatené, úzkostné a těžké, jako šachové partie. Možná by mi stačilo spát celou noc v kuse, to také neznám.

Stejně věřím na zlaté vzducholodě a na kluky brázdící oblohu na vzdušných kolech..stejně tak na obří ptáky, které lze spatřit jen periferně, nikdy ne přímo.
V poslední době mi nějak "nesedí" četba. Nemohu se začíst do žádné knihy, přestože obvykle přečtu téměř cokoliv. V jedné knize mi vadilo, že hlavní hrdina někomu bezelstně fyzicky ublížil. Tím pro mne kniha skončila. V další bylo popisováno neskutečně kruté zacházení s opicí. Nějací lidé si ji koupili, pak jim začala vadit, tudíž ji darovali nějakému leteckému spolku. Tam také nevěděli po čase co s ní, tak milou opici přivázali na létací balón a poslali ji do vzduchu. Bože, jak musela trpět než umrzla. Nic pevného pod sebou, nemohla se pohnout, mohla jen čekat, dokud balón nevystoupá tak vysoko, až umrzne. To jsem taky odložila a vrátila do knihovny. V další knize je neskutečně "kašovitě" obepisováno prostředí na farmě z pohledu člověka sedící v kadibudce-prý je to skvělá kniha! A já se přes to nemohu pročíst...V další knize je spolek žen provozujících magii, ale zatím jen tlachají o chlapech a vdavkách a pomlouvají-ech..
Musím říct, že poslední vyjímečně dobrá kniha, kterou jsem četla nesla název Příšerně nahlas a k nevíře blízko. Tuhle knihu jsem si dávkovala jako kapky. Každá stránka byla úžasná a plná ohromných věcí! Někdy jsem chtěla číst a číst ale knihu jsem zavřela, stejně tak oči..a usmívala jsem se ponořená v úžasu nad slovy..někdy jsem ze čteného měla "boty jak cent"..a jindy jsem musela pohladit prstem větu či sousloví a nechat ji v sobě doznít...

amsterdam

Amsterdam
úžasná atmosféra vyzařuje z této fotografie. Myslím, že by se mi hodně líbilo chvíli tam pobýt a nadechnout se z okna toho vzduchu vonícího listím a vodou..Sedla bych si do toho otevřeného okna a kochala se..vším..

pod dekou

Kdybych tak mohla kreslit a psát v tom malém prostůrku pod dekou, v bezpečném naoranžovělém přítmí..všechny nápady jsou tam jak pod pokličkou a tak snadno proveditelné! Jenže když se se sebezapřením vysoukám ven, ihned po mně skočí celý ten prostor ve kterém mě to nutí přivírat oči ve snaze zachovat si své přítmí aspoň pod víčky..schramstne mě a převaluje v ústech.