létat..a jiné.

Vždy mě fascinuje, když mi někdo řekne, že ve snu létal. Jen tak se vznést..letět nad loukou, polem, k lesu a nad lesem..necítit svou váhu, zemskou přitažlivost a oddat se větru...jako pták. To musí být pohádka! Kéž by se mi někdy takový sen zdál, toužím vědět a zažít, jaké to je. Mé sny jsou zmatené, úzkostné a těžké, jako šachové partie. Možná by mi stačilo spát celou noc v kuse, to také neznám.

Stejně věřím na zlaté vzducholodě a na kluky brázdící oblohu na vzdušných kolech..stejně tak na obří ptáky, které lze spatřit jen periferně, nikdy ne přímo.
V poslední době mi nějak "nesedí" četba. Nemohu se začíst do žádné knihy, přestože obvykle přečtu téměř cokoliv. V jedné knize mi vadilo, že hlavní hrdina někomu bezelstně fyzicky ublížil. Tím pro mne kniha skončila. V další bylo popisováno neskutečně kruté zacházení s opicí. Nějací lidé si ji koupili, pak jim začala vadit, tudíž ji darovali nějakému leteckému spolku. Tam také nevěděli po čase co s ní, tak milou opici přivázali na létací balón a poslali ji do vzduchu. Bože, jak musela trpět než umrzla. Nic pevného pod sebou, nemohla se pohnout, mohla jen čekat, dokud balón nevystoupá tak vysoko, až umrzne. To jsem taky odložila a vrátila do knihovny. V další knize je neskutečně "kašovitě" obepisováno prostředí na farmě z pohledu člověka sedící v kadibudce-prý je to skvělá kniha! A já se přes to nemohu pročíst...V další knize je spolek žen provozujících magii, ale zatím jen tlachají o chlapech a vdavkách a pomlouvají-ech..
Musím říct, že poslední vyjímečně dobrá kniha, kterou jsem četla nesla název Příšerně nahlas a k nevíře blízko. Tuhle knihu jsem si dávkovala jako kapky. Každá stránka byla úžasná a plná ohromných věcí! Někdy jsem chtěla číst a číst ale knihu jsem zavřela, stejně tak oči..a usmívala jsem se ponořená v úžasu nad slovy..někdy jsem ze čteného měla "boty jak cent"..a jindy jsem musela pohladit prstem větu či sousloví a nechat ji v sobě doznít...