sobota 31. března 2012

na co myslim...

Je sobota, brzy rano. Vyvvencila jsem Meginku a hodlam pokracovat ve spanku a ono to nejde. Mam plnou hlavu myslenek a musim si je nejak utridit, nekam vysypat, vypsat, udelat seznam nutneho..Myslim na praci, kde je to hotova katastrofa. Zbourali nam pricky a udelali z nekolika kancelari tzv. openspace, coz je pro cloveka ktery se pere se socialni fobii naprosta lahudka.Prebiha mi v hlave, kdyz zavru oci, jak kolegyne plakala. Myslim na zrnka psenice a sladky hrasek, ktery musim zasadit. Myslim na knihy, ktere bych si chtela pujcit. Myslim na rodice, na sestru a na jeji dvojcatka. Budou mit narozeniny a musim jim sehnat velke plysaky Kukyho.Myslim na to, ze Meginka ma neco s klouby a bude muset na rentgen. Mezitim mi v hlave problikava pexeso, ktere bych chtela vytvorit pro kolegyni.Za domem vcera pokaceli stromy, nadhernej smrk-miluju stromy, a hlavne jehlicnany, je to takova skoda..Myslim na skvelou t. trpaslici kancelar a na oko na noze u Poju . Myslim na to, jak me boli uz tri tydny kotnik a v pondeli jdu k lekari, zda bude sadra nebo co..nemam rada cekarny u lekare.Myslim na pohadkovy kolotoc v Rime a na to, ze bych chtela kreslit. Libilo by se mi, kdyby byla noc a tma, jako je ted, dele..miluju tenhle klid.Premyslim nad basnickama, co pise moje Lena, chtela bych je nechat vytisknout a svazat, jsou uzasne. Premyslim, zda se Leni bude zamlouvat terapie u "me" terapeutky, v pondeli tam jde poprve. Ja jdu az za dlouho, tesim. Premyslim cim to, ze se mi tak hrozne zhorsila plet a proc jsem v noci zase musela snist Minonky.Kalkuluju, jak si poskladam den, kdy do obchodu, kdy uklid, kdy na postu, kde mam hrnecek z prazske Zoo-je prusvitny a je na nem napsano Rozmarne leto:)a nakresleny vydry. Tesim na kaficko z nej.Tesim na hackovane satky v barve malin, ktere mi prijdou.Musime vic trenovat Megi, je jak z divokych vajec. Dnes k nam vecer prijdou sousedky a budeme hrat AZ kviz, to bude fajn, vsechny rady soutezime.Megi spi na moji perine a nechce se mi ji vykopavat. Mam si delat uz ranni kafe, nebo jit spat? Pres tyden vstavam hrozne brzo, takze bych toho mela vyuzit a jit spat...jsem unavena. Boli me hlava.Myyslim na to, jak bych nejradsi byla furt potichu a spala.Parada, Mega ted presla nekam jinam z me periny, tak jdu zkusit pokracovat ve spani..stejne jsem na neco jeste zapomnela, ale na co???

čtvrtek 29. března 2012

středa 28. března 2012

kousíčky Říma


Tak tenhle starý kolotoč mě okouzlil už z dálky..za 1euro jsem se svezla do pohádky...


...z Vatikánu...




Takový bych si představovala svůj ateliér...:)


čtvrtek 22. března 2012

chystám se ku čtení....

Protože pořád od někoho sháním tipy na dobrou četbu, napadlo mne, že třeba je na tom někdo podobně a je možné, že svým výběrem někoho inspiruju...
Nečetla jsem tedy zatím ani jednu z těchto, ale viděla jsem ukázky z děl, recenze atd..tudíž v nejbližší době vyrazím do knihovny a budu serfovat po internetových knihkupectvích...

Brandon Mull-Příběhy z kouzelné obory
Peter S. Beagle-Poklidné a tiché místo
Alžběta Skálová-Pampe a Šinka
Oliver Saks-Antropoložka na Marsu
Jodi Picoultová-Nejsem jako vy
Yoram Yovell-Nepřítel v mém pokoji
C.D.Payne-Neviditelný
Claire Nahmad-Kouzla víl
Lovecraft-Měsíční močál
Lovecraft-Dunwichská hrůza
Isobelle Carmody-Výpravy do neznáma
Timothee de Fombelle-Tobiáš Lolnes
Keeganová Claire-Třetí světlo
Jacobsen Roy-Zázračné dítě
Ollson Linda-Astrid a Veronika
Richard Brautigan-V melounovém cukru
Daniel Micka-Samou láskou člověka sníst
Nina Kokejl-Hedvábínka
Amitav Ghosh-Hladový příliv
Peter Murphy-Sezona v pekle
Jonáš Tokarský-Alchymické dítě a jiné povídky
John Irving-Svobodu medvědům
Michel Faber-Fahrenheitova dvojčata
Jonathan Lethem-Sirotci z Brooklynu



Tak to je prosím ochutnávka z mého výběru. Nechte si chutnat.

středa 14. března 2012

dotek odjinud...

Do práce přicházím většinou druhá, kolegyně zde bývá od půl sedmé, já od třičtvrtě. Dnes jsem došla první. Miluju tahle rána, kdy je všude ticho, v kancelářích nikdo. Tmavé chodby. Nerozsvěcuji je. Možná to bude znít zvláštně, ale ve chvílích, jako je tahle, jsem ráda jako baletka, jako víla..přeji si pohybovat se neslyšně, jakobych tady nebyla..nebo jako bych byla jen závanem větru, vůní..pouštím pc a vařím kávu, lžičku s kávou nesu k hrnku pomalu-nesmí se mi nic vysypat, cinknout..hnědá s bílou smetanou..ššššš...vlasy si svážu do drdolu, kolem zápěstí omotám červenou stuhu, která byla ozdobená růže k něčím narozeninám a teď leží stočená v polici. Vlhčeným ubrouskem potichu smývám prach ze stolu, vše je tak zvláštně pomalé a jiné...najednou...co? Co to je? něco potichoučku zní místností! Psss, ustrnu v pohybu, natačím hlavu za tím zvukem. V jednom místě se mi hlava zastaví, natáčím ji na stranu a ústa se mi se zatajeným dechem začínají rozpínat do nenápadného úsměvu..Oči dokořán, kmitnutí řas...Povedlo se to! Je to tady! Vše to existuje! Vše, co jsem si myslela, vše co jsem vnitřně cítila. Vše co mě hřálo v srdci a vše o čem byla má duše přesvědčená! Stojím jako socha. Sekundová ručička na hodinách visících na stěně se zastavila. Co když se pohnu a zmizí to? Skoro nedýchám..a poslouchám..slyšíte to taky? ....najednou, jako když sfouknete svíčku, je vše pryč. Slyším klapání bot po schodech, kolegyně rozrazí dveře, odhodí kabelku na židli, zapíná pc a hlasitě odfoukne..:čááu, ty jo, Peti, já jsem tak unavená, jako bych vůbec nespala...."...a já v duchu lituju, že je vše zase pryč, ale usmívám se a kousám si jemně spodní ret..teď už to vím..

pátek 2. března 2012

Jak lidé objevili ovoce

Bývaly doby, kdy lidé neznali ovoce. Také nic nevěděli o manioku, bramborách a kukuřici. Živili se masem a travinami, jak to pochytili od zvířat.
 Ale pokaždé, když k nim z jedné strany zavanul vítr, přinášel sladkou vůni. Bylo jim jasné, že ji vydává něco chutného. Nikdo však nevěděl, co to je.
 Tu však jeden lovec polapil divokou myš guabiru. Už se chystal ji zabít, když k němu vítr přivál tu vůni. Myš si všimla, jak to muže zaujalo, a navrhla mu: "Když mě pustíš, zavedu tě na místo, odkud ta vůně přichází." Lovec souhlasil, protože kmen už to místo dlouho hledal. Vydali se stezkou, kterou lidi dosud neznali, a došli na břeh řeky. Tam se tyčil vysoký strom, obtěžkaný nejrozmanitějšími plody. Myška vysvětlovala: "Vůně vychází od toho stromu. Tak voní zralé ovoce. Ale ani lidé, ani zvířata nic z toho nemají. Ve větvích si totiž udělala hnízdo veverka akutipuru, která všechny plody sní a nic nenechá spadnout na zem. Ve své chamtivosti druhým nic nedopřeje." Lovec myš pustil, ať se vrátí do své nory, a šel svolat příbuzné, přátele a sousedy, aby jim ukázal zdroj vůně, která je tak vzrušuje. Když se lidé dozvěděli o mlsné veverce, rozzlobili se a rozhodli se strom porazit. Aspoň něco z těch plodů budou mít. Tak tedy strom skáceli. Když se však ochránce stromů Kurupira doslechl, že porazili největší strom v pralese, rozhněval se a prohlásil" Všichni jste se zachovali špatně! Veverka byla moc mlsn, a lidé zase udělali chybu, když strom porazili. Přijde den, kdy budou mít hlad a bude je mrzet, že způsobili takové zlo. Jen tvrdou prací zase získají chutné a výživné plody." Dříve než Kurupira odešel, rozhodil.........