zápisek I.

Takže co.
Co je dobré vědět:
Přestože se vám vnitřní orgány bez ustání klepou a žaludek je jako třešňová pecka plovoucí na hladině jezera "Jalapeño" (jenž je skoro až v krku)-posečená tráva pořád voní jako rozkrojený meloun.
Z knihovny:
S elegancí ježka-Barberyová
Lži na pohovce-Yalom
Máma a smysl života-Yalom
*************************

Dvanáctihodinový spánek.
Vadí mi lidi. Vadí mi pomalost i rychlost. Vadí mi ticho a když si pustím hudbu vadí mi hudba.
+
Pořád je tu ještě ta tráva, co voní po melounech..zaplať Pánbůh.

tja dá

tjaáááda daáá da dááá

At George's café you're always undercover

V kavárně George's café Jiří jste vždy tajně...

půlhodina

Ve 4 odpoledne jsem už tak unavená, že opět začínám přemýšlet nad svaly, které udržují otevřená oční víčka. Písmenka v knize přeskakují a trochu se mi dělá nevolno. Prstem jsem přejela po jednom řádku, který se mi tak líbil, že jsem pocítila potřebu se ho dotknout..přiblížit se..Na chvíli opírám rozpálené čelo o okno. Příjemně to chladí..Příští stanice-Roztyly. Zaklapnu knížku a vystoupím. Jdu jako stroj.Připadám si tak.Stejně jako každý den zvednu zrak k hodinám nad schody.16:00. Už umím chodit hodně rychle. Bezdomovec spí na lavičce. Když chvátám kolem něj, moc se tam nedívám a snažím se nedýchat. Mám žaludek na vodě, bojím se zápachu. Tak pro jistotu. Už vidím tu příšernou frontu na autobus. Snad zůstane nějaké místo, abych se posadila. Potřebuji chvíli spát. "Ahoj Renatko", usmívám se a zdravím pohodlně usazenou známou a oči mi těkají hledajíc volné sedadlo. Uf, dnes mám štěstí. Vyjíždíme, zavírám oči..mozek produkuje stovky obrazů přeskakujících z jednoho na druhý, nechci si udržet ani jeden, chci jen tmu...nebo námořnickou modř...

můj ty světe...

Když jsem ráno přišla do práce, tohle mě čekalo na stole..včera při odchodu jsem tam neměla nic. Myslím, že mě raní mrtvice, obzvláště když si pomyslím, že to je jen asi pětina toho, co mě dnes čeká..Mimoto, že sedím v "úžasném" Openspace, tak venku lidé pracují se zbíječkami..A to jsem si ráno naivně snila a užívala si svou představu, jak, kdyby mi vyšel čas, si nakreslím Georgovo kafe..z písničky..Tak strašně zapomínám, že jsem zapomněla, co všechno jsem zapomněla..zůstává jen pocit-co ještě, co jsem to jen....?
Toužím, z celé své podstaty, po měkkém, pěkně vysezeném, velkém, hnědém, koženém křesle.Tam bych  se zabořila s knížkou..Nikdo by kolem nebyl. Křeslo by bylo posazeno v malilinkatém parčíku pod jehličnatými stromy a před vysokými keřy. Tekl by tam tenoučký, čirý a průzračný potůček, taková stroužka..zvuk vody mi dělá úplně nejlíp ze všech zvuků na světě. Miluju to bublání a zurčení, ten vzduch kolem vody, tu vůni..a kafe a cigáro..stačilo by pár hodin v zemi nikoho...svět se zbláznil.(zjišťuji, že mám alergii na auta-a zase mi tiká oko)..

dnešní úlovky z knihovny

Kelly Linková-Magie pro začátečníky (jsou to povídky, název je matoucí)
Kelly Linková-Dějí se větší podivnosti
Clive Woodall-Ptačí srdce
Poul Anderson-Bouře noci svatojánské
Louis de Berniéres-Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána
Boris Vian-Motolice a plankton
Ance Maria Mosora-Reality game show
Linda Olssonová-Astrid a Veronika
Brandon Mull-Příběhy z kouzelné obory I. II. - ty jsou sice z dětského oddělení,a le myslím, že se mi budou moc líbit.
Jo a ještě Antropoložka na Marsu od Olivera Sackse. Ta vypadá moc dobře. Píše ji neurolog a obsahuje povídky o sedmi lidech, kteří mají nějakou zvláštní poruchu, barvoslepý malíř apod....

zapouští kořen

Oblíbil si tai-chi. Tudíž jej v poslední době můžete vidět hlavně jak "zapouští kořen"..