via

Creepy

Renee from Ka Xiong on Vimeo.

moje pidi skalka

Vlevo nahoře skřítčí příbytek. Teď aktuálně tam žádný ale nebydlí. Což je škoda, ale jakmile skalka více zaroste mechem a díra do země nebude tolik viditelná, jistě tam nějaký bude.

zápisek I.

Takže co.
Co je dobré vědět:
Přestože se vám vnitřní orgány bez ustání klepou a žaludek je jako třešňová pecka plovoucí na hladině jezera "Jalapeño" (jenž je skoro až v krku)-posečená tráva pořád voní jako rozkrojený meloun.
Z knihovny:
S elegancí ježka-Barberyová
Lži na pohovce-Yalom
Máma a smysl života-Yalom
*************************

Dvanáctihodinový spánek.
Vadí mi lidi. Vadí mi pomalost i rychlost. Vadí mi ticho a když si pustím hudbu vadí mi hudba.
+
Pořád je tu ještě ta tráva, co voní po melounech..zaplať Pánbůh.

tja dá

tjaáááda daáá da dááá

At George's café you're always undercover

V kavárně George's café Jiří jste vždy tajně...

půlhodina

Ve 4 odpoledne jsem už tak unavená, že opět začínám přemýšlet nad svaly, které udržují otevřená oční víčka. Písmenka v knize přeskakují a trochu se mi dělá nevolno. Prstem jsem přejela po jednom řádku, který se mi tak líbil, že jsem pocítila potřebu se ho dotknout..přiblížit se..Na chvíli opírám rozpálené čelo o okno. Příjemně to chladí..Příští stanice-Roztyly. Zaklapnu knížku a vystoupím. Jdu jako stroj.Připadám si tak.Stejně jako každý den zvednu zrak k hodinám nad schody.16:00. Už umím chodit hodně rychle. Bezdomovec spí na lavičce. Když chvátám kolem něj, moc se tam nedívám a snažím se nedýchat. Mám žaludek na vodě, bojím se zápachu. Tak pro jistotu. Už vidím tu příšernou frontu na autobus. Snad zůstane nějaké místo, abych se posadila. Potřebuji chvíli spát. "Ahoj Renatko", usmívám se a zdravím pohodlně usazenou známou a oči mi těkají hledajíc volné sedadlo. Uf, dnes mám štěstí. Vyjíždíme, zavírám oči..mozek produkuje stovky obrazů přeskakujících z jednoho na druhý, nechci si udržet ani jeden, chci jen tmu...nebo námořnickou modř...